Tisíc let vroucích modliteb - krátké povídky pro volné chvíle

Každý den strávím 80 minut dojížděním do práce. Není to přespříliš, ale ráda bych ten čas vyplnila jinak než počumováním po lidech (zlozvyk, kterého se neumím zbavit). A když mi kolegyně pro mou slabost pro východní Asii doporučila tuhle nenápadnou knížku s velmi příznivou cenou 39 Kč (kterou po přečtení shledávám jako značně podhodnocenou), neotálela jsem s jejím přečtením.

Čínská spisovatelka žijící v Americe nabízí českému publiku ve své druhé knize neotřelý a velmi osobitý pohled na život obyčejných lidí v její domovině. V deseti povídkách z různých období 20. století, popisuje složité rodičovské vztahy s jejich dětmi, které jim jako příslušníci nové generace, nechtějí a nemohou porozumět. Celou knihou se jako neviditelná nit proplétá další spojující prvek - velmi složitý až nenávistný vztah k matkám. Ať už popisuje svět z pohledu dětí, matek samotných, dospělého syna nebo postarší ženy, vždy má čtenář dojem, že za všechno zlo vlastně může žena matka, která nebohému muži zkazila život (podvedla ho, nemilovala ho, byla neopatrná nebo vyčítavá). Sama Yiyun v jedenácté bonusové povídce vypráví vlastní dětský příběh, kde se zmiňuje o nenávisti ke své vychovatelce, tudíž se tento vztah musel notně zrcadlit v jejím dalším životě. 

Aby Li upoutala hned od pořátku, zařadila velmi příhodně tragikomický příběh o babičce Lin, kde se vysmívá, jakož i v dalších příbězích, komunistickým ideálům a propagandě. Otevřeně nekritizuje, ale umí použít vhodné přirovnání a zaujmout chytrými dialogy. Umí přiblížit tamní poměry komukoli, kdo o Číně ani nikdy neslyšel, a vtáhnout ho do života jejích postav tak, jako by tam žil s nimi. Nepoužívá dlouhé popisy, zvýrazňuje důležité charakterní rysy a nechává postavy, aby se byť jen na pár stranách, které jim jsou vyhrazeny, zamysleli nad svým životem. Nenechává je razantně měnit chod jejich života, ale pozoruje je na křižovatkách, které ostatní autoři opomíjejí nebo vůbec nevidí. Střídá místa i doby, nebojí se dotknout ošemetných témat a vyhýbá se klišé. 

Pokud jí dáte šanci, budete se smát, plakat i soustrastně mlčet, ale rozhodně vás nenechá chladnou. A možná si i přečtete jeji předchozí knihu Ubožáci, která se věnuje mladé dívce, o které Li hovoří na konci knihy, a vytváří tak další propletenec - mezi knihami.

Ideálně pro lidi, kteří neradi čtou dlouhé rozvleklé romány, ale mají raději krátký silný příběh bez zbytečné vaty. 

Ukázka:

Babička Lin jde v listopadivém odpoledni po ulici s nerezovým obědníkem v ruce. Uvnitř obědníku má vložené úřední potvrzení od své pracovní jednotky. "Tímto potvrzujeme, že soudružka Lin Mej odešla řádně do důchodu z textilní továrny Rudá hvězda," stojí napsané v osvědčení zářivým zlatým písmem. Neříká se tam, že textilní továrna Rudá hvězda zkrachovala, ani že babička Lin po řádném odchodu do důchodu nedostane žádnou penzi.